Můj příběh

Asi před 3/4 rokem jsem začala hubnout. Hubla jsem, hubla, nedělala žádné hříchy a všechno pečlivě plnila, jak jsem měla - až do té doby, kdy jsem byla na své vysněné váze, tak před dvěma měsíci. Od té doby jsou zhubla ještě další kila a už dál hubnout nechci. Myslím, že zastavit hubnutí ani takovou práci nedá. Nemám menstruaci, ztratila jsem jí asi na šedesáti pěti/sedmdesáti kilech, teď už mám něco mezi padesáti osmi a šedesáti. Nejsem anorektička, ale mám vystouplé klíční kosti, kyčle i lopatky. Nechci být taková. Naopak. Chci jíst občas i smažák a hranolky, nutellu, croissanty a podobně. Chci být pevná a mít drobné svaly, ne být křehoučká, aby měli kluci strach, že se jim rozsypu v náručí. Musím to dokázat. Nechci skončit v léčebně nebo v nemocnici na kapačkách jako nějaké anorektičky a bulimičky, které si to všechno dělají sami. Nebudu se litovat, protože jsem si to takhle podělala sama. Proto jsem založila tenhle blog - budu tu psát všechny své pokroky, zapisovat každé nové jídlo, co vyzkouším, každý čtvereček hořké čokolády oslavím.
Nechci přibrat tuky, ale maximálně nějaké svaly. Nemůžu přibrat svaly, když se skoro nehýbu. Začnu posilovat a cvičit jógu.
      Chci jednou mít tři děti. Nechci umřít na selhání některého orgánu. Nechci do nemocnice. Chci se hýbat. Chci být šťastná.